PŘÍBĚH PSANÝ NESPRAVEDLNOSTÍ
Každé království má svá tajemství. Některá se ukrývají za zdmi paláce, jiná v zapomenutých ulicích, kam královská rodina nikdy nevkročila. Zatímco šlechta pořádá honosné plesy, obléká se do drahých látek a rozhoduje o osudech ostatních, za hranicemi jejího přepychového světa žijí lidé, pro které je každý další den bojem o přežití. Kastovní systém určuje jejich postavení již při narození a jen málokomu dovolí vystoupit z pomyslného stínu vlastní rodiny. Pro některé představuje koruna symbol bezpečí a stability, pro jiné připomínku všeho, co jim bylo odepřeno.
Právě mezi těmito lidmi se začaly rodit první myšlenky odporu. Zpočátku šlo pouze o tiché rozhovory, šeptaná obvinění a otázky, které se nikdo neodvažoval vyslovit nahlas. Proč by měl mít jeden člověk právo rozhodovat o životě druhého pouze díky svému původu? Proč by měla být budoucnost dítěte určena číslem jeho kasty? A proč by měli ti, kteří nemají téměř nic, bezvýhradně poslouchat ty, kteří vlastní všechno?
 
ZROZENÍ REBELIE
Nikdo dnes nedokáže s jistotou určit, kdy rebelie skutečně vznikla. Neexistuje žádné oficiální datum, žádný slavnostní podpis ani jméno jediného zakladatele, kterému by bylo možné připsat veškeré zásluhy. Podle některých začalo všechno skupinou dělníků, kteří se odmítli podřídit nespravedlivému zacházení. Jiní tvrdí, že první skuteční rebelové pocházeli z řad vzdělanějších občanů, kteří měli možnost nahlédnout do fungování královského systému a poznali jeho slabiny. Pravda se možná skrývá někde mezi těmito příběhy.
Jisté však je, že původně nesourodé skupiny nespokojených obyvatel postupně začaly spolupracovat. Tajná setkání se měnila v organizovaná shromáždění, jednotlivé protesty v promyšlené akce a obyčejné projevy nesouhlasu v něco mnohem nebezpečnějšího. Zrodilo se hnutí, které již nechtělo pouze upozorňovat na nespravedlnost. Chtělo ji odstranit.
S postupem času si rebelové vytvořili vlastní pravidla, způsoby komunikace i poznávací znamení. Jedním z nejvýraznějších se stala můra, tvor pohybující se ve tmě, který navzdory nebezpečí neúnavně hledá světlo. Její volba nebyla náhodná. Zatímco královská rodina si zakládala na okázalosti, vznešenosti a symbolech moci, rebelové hledali něco, co by vystihovalo jejich vlastní postavení. Můra byla nenápadná, často přehlížená a odsuzovaná k životu ve stínech, podobně jako obyvatelé nejnižších kast, jejichž hlasy se za zdmi paláce jen málokdy ozývaly. Přesto v sobě nesla něco, co žádná koruna nedokázala ovládnout – neúnavnou touhu přiblížit se ke světlu.
Právě světlo se stalo symbolem naděje na spravedlivější budoucnost, zatímco temnota představovala svět, v němž o lidském osudu rozhodoval původ a společenské postavení. Rebelové si však dobře uvědomovali, že stejně jako můru může i je vlastní touha po světle přivést do záhuby. Svoboda totiž nikdy nepřichází bez rizika a cesta k ní může být vykoupena mnohem vyšší cenou, než jakou jsou někteří ochotni zaplatit. Součástí jejich znaku se proto stal také půlměsíc a hvězdy, připomínající noc, ve které se hnutí zrodilo, i naději, že žádná temnota nemusí trvat věčně. Zlatavé odstíny symbolu pak odkazují nejen ke světlu, ale také k bohatství koruny, které se pro rebely stalo připomínkou propasti mezi jednotlivými kastami.
Postupem času se můra začala objevovat na tajných vzkazech, ukrytých předmětech i místech, kde chtěli rebelové zanechat důkaz své přítomnosti. Pro královské stráže představovala varování, pro členy hnutí znamení vzájemné sounáležitosti. A přestože se názory jednotlivých rebelů mohly výrazně lišit, tento symbol jim připomínal, proč se vůbec rozhodli vystoupit ze stínů. Nešlo pouze o odpor vůči koruně, ale také o přesvědčení, že i ti nejméně významní lidé mohou společně změnit osud celého království.
 
POSLÁNÍ A CÍLE
Hlavním cílem rebelie je změna společenského uspořádání království. Její členové odmítají představu, že lidskou hodnotu určuje původ, bohatství nebo příslušnost k určité kastě. Usilují o společnost, v níž budou mít obyvatelé možnost rozhodovat o vlastní budoucnosti, získat vzdělání, vykonávat povolání podle svých schopností a žít bez neustálého strachu z královské moci.
Pro mnohé rebely je nezbytným krokem úplné svržení monarchie. Jiní by se spokojili s odstraněním kastovního systému a zásadním omezením pravomocí královské rodiny. A právě zde vznikají první rozpory. Přestože je spojuje společný nepřítel, jejich představy o budoucnosti se mnohdy výrazně liší.
Zvláštní pozornost rebelů přitahuje také Selekce. Událost, kterou království představuje jako romantickou tradici a příležitost pro mladé dívky změnit svůj osud, vnímají rebelové jako jeden ze symbolů monarchie. Zatímco obyvatelé sledují krásné šaty, slavnostní večery a boj o princovu přízeň, rebelové vidí příležitost, jak obrátit pozornost veřejnosti k problémům, které zůstávají skryté za pozlacenými branami paláce.
 
ŽIVOT VE STÍNECH
Být rebelem neznamená pouze nesouhlasit s královskou rodinou. Znamená to přijmout život, v němž se důvěra stává vzácností a jediné neopatrné rozhodnutí může ohrozit desítky dalších lidí. Členové rebelie často vedou dvojí život. Ve dne mohou být obyčejnými obchodníky, řemeslníky, služebnými či zaměstnanci královského paláce. V noci se z nich stávají poslové, informátoři a lidé připravující další kroky odporu.
Ne každý rebel ovšem drží v ruce zbraň. Někteří shromažďují informace, jiní poskytují úkryt pronásledovaným, obstarávají zásoby nebo pomáhají rodinám, které se ocitly v nouzi. Každý má v organizaci své místo a ne všichni její členové dokonce znají skutečnou totožnost těch, s nimiž spolupracují.
Rebelie však rozhodně není společenstvím bezchybných hrdinů. V jejích řadách se nacházejí idealisté, zoufalci, lidé poznamenaní ztrátou i jednotlivci, kteří v nastalém chaosu spatřují příležitost k vlastnímu prospěchu. Zatímco jedni odmítají ubližovat nevinným, druzí věří, že skutečná revoluce se bez obětí neobejde. Tyto rozdíly představují neustálou hrozbu pro jednotu celého hnutí.
 
BUDOUCNOST, KTERÁ TEPRVE PŘIJDE
Královská rodina může rebelii označovat za hrozbu, její členy pronásledovat a jejich činy odsuzovat. Nedokáže však jednoduše vymazat důvody, kvůli kterým celé hnutí vzniklo. Dokud bude existovat nerovnost, strach a pocit nespravedlnosti, budou se objevovat další lidé ochotní postavit se zavedenému pořádku.
Otázkou zůstává, zda rebelové skutečně dokážou vytvořit spravedlivější svět, nebo zda se jejich vlastní rozpory stanou počátkem dalšího krveprolití. Protože svrhnout korunu může být mnohem jednodušší než rozhodnout, co přijde po ní.
A zatímco se v paláci připravuje další Selekce, ve stínech království se probouzí něco, co žádné královské nařízení nedokáže zastavit.